O Polmuz Drums
Polská značka bicích
Polmuz je polská značka bicích nástrojů, která se narodila v šedesátých letech ve Varšavě a dnes žije v Gdyni. Pod tímto jménem vznikají čtyři modely bicích souprav, virbly a činely. Soupravy na zakázku stavíme od základu v naší vlastní dílně. Níž vám vyprávím, odkud se bereme a co se s bubnem děje, než se dostane k vám.
Z ulice Grochowska až do Gdyně
První bubny s logem Polmuzu vyjížděly v šedesátých letech z varšavské továrny v ulici Grochowska 75/77. V komunistickém Polsku se dělaly z toho, co bylo zrovna po ruce, takže kotle vznikaly z olše, břízy a borovice a někdy i z dřevovláknité desky nebo tvrzeného kartonu. Znatelně lepší byly takzvané „everplaye“, skládané v licenci anglické značky Premier. Mateusz Wysocki se v článku o historii polských bubnů už v titulku ptal, jestli je Polmuz „nesmrtelný nepřítel, nebo zachránce mladých“. Odpověď záležela na tom, na jaký kus kdo narazil, ale právě na těchhle bubnech začínala spousta polských bubeníků. Poslední sjely z linky na začátku devadesátých let a značka se na dlouho odmlčela.
Obchod DrumStore jsem založil 9. ledna 2006 ve sklepě. Prodával jsem jednotlivé činely Istanbul a bicí soupravy a zpočátku jsem byl ve firmě jediný zaměstnanec. Časem obchod vyrostl a vedle něj vznikla dílna, kde jsme opravovali a renovovali bubny všech možných značek. Kdo rozebere tolik cizích souprav, rychle začne vidět, kde si výrobce dal záležet a kde to odbyl.
V roce 2018 jsme koupili práva na jméno Polmuz. Ze starých bubnů zůstalo jméno a klasické logo. Všechno ostatní, od překližky po kování, jsme navrhli znovu a využili jsme přitom to, co jsme okoukali u pracovního stolu v dílně. První nové soupravy jsme ukázali 13. listopadu 2019 v sopotském klubu Sfinks700, kde na ně hráli mimo jiné bubeníci kapel Illusion a Lipali, Wojtek Warmijak a Paweł Osicki.
Celou prezentaci z premiéry ukazuji snímek po snímku v článku Historie Polmuzu ve snímcích (polsky).
Čtyři modely bicích souprav
Model 4 stojí zhruba 3 200 PLN a přijde jako komplet: bubny, stojany, činely a stolička, připravené ke hraní hned po vybalení z krabice. Kotle jsou z břízy, ne z topolu, který se v této cenové hladině do souprav často dává, aby to vyšlo levněji. Bříza dovolí pořádně opracovat hranu. A na hraně záleží, jestli na ní blána dobře sedí a jestli se buben vůbec dá naladit.
Model 3 za zhruba 4 300 PLN bez činelů je taky březový, ale má lepší kování, šlapku s dvojitým řetězem a držáky tomů, které nevrtají do kotle a drží se na stojanu, ne na kopáku. Povrch má lakovaný, buď se stínovaným přechodem (fade), nebo v průhledné černé. Modely 4 a 3 vyrábíme v Číně pod naší značkou a pod naší kontrolou kvality. Netajíme to, protože v této cenové hladině takhle vzniká skoro každá bicí souprava. O tom, co z továrny vyjde, rozhoduje, jaké dřevo, jakou hranu a jaké kování si v ní objednáte.
Model 2 a Model 1 stavíme v naší dílně v Gdyni. To už jsou opravdové soupravy na zakázku: dřevo, barvu, rozměry bubnů i kování si vyberete sami. Oba modely mají stejné dřevo a stejná řešení uvnitř kotle. Model 1 dostává masivnější kování, tedy silnější lugy (ladicí domky), drápky, nohy, závěsy a držáky, k tomu standardně blány Evans a víc našeho času u každého detailu. Model 2 začíná na zhruba 5 500 PLN za soupravu 20/12/14 v přírodním dřevě, Model 1 na zhruba 6 000 PLN. Nejrozsáhlejší Polmuz, jaký jsme zatím postavili, stál 40 000 PLN.
Vedle souprav děláme virbly od 999 PLN a činely z bronzu B20, ručně kované v Turecku. Všechny modely s cenami a fotkami jsem popsal v průvodci Kolik stojí bicí souprava a jakou koupit (v angličtině).
Jak stavíme bubny
Nejdůležitější části bubnu se schovávají pod blánou a uvnitř kotle, takže je na produktových fotkách neuvidíte. Všechno, o čem píšu níž, se týká bubnů z naší dílny, tedy Modelů 1 a 2 a našich virblů.
Překližka
V roce 2019 jsem si nechal přivézt překližky různé tloušťky a s různým počtem vrstev a poslouchal jsem, jak z nich znějí holé kotle. U javoru dopadla nejlíp šestivrstvá, silná 4,8 mm, která po ťuknutí prstem dá dlouhý, čistý tón. Kus dřeva, který po úderu hned zmlkne, nezačne zpívat jen proto, že na něj natáhnete blánu. Tenčí stěna má ještě jednu, docela přízemní výhodu. Souprava je lehčí a bubny se přece tahají na každý koncert.
Hrana
Blána je u samé obruče zaoblená a plochá je až dál od kraje. Naše hrana 2×45° dosedá právě na plochou část, a proto jde buben naladit nízko a déle drží ladění. Došli jsme k ní tak, že jsme postavili asi deset kotlů s různými hranami a porovnávali je sluchem. Vyhrála ta, kterou jsme znali z vintage bubnů. Každou hranu frézujeme, vyleštíme dohladka a navoskujeme, aby po ní blána klouzala a nezadrhávala se. Kotel s dobře opracovanou hranou položený na sklo nikde nepropustí světlo a nepodsunete pod něj ani papír. Kdo přijde do dílny, dostane kotel do ruky a může si po hraně sám přejet prstem.
Vrtání
Jsem vystudovaný inženýr a kdysi jsem navrhoval lodě, takže otvory pro lugy kreslím v QCADu tak, jak se kreslí ploché sekce lodního trupu, na rozvinuté ploše kotle. Kotel nikdy není dokonalý kruh, často je to nepatrná elipsa, a lugy od různých výrobců mají různé rozteče. Teprve s přesným výkresem se proto dá rozmístění otvorů udržet s přesností na 0,2 mm. Ta přesnost má velmi praktický důvod. Když jsou lugy vůči hraně nakřivo, ladicí šroub nevjede do otvoru v obruči rovně, dře o jeho okraj a buben se špatně ladí. Vrtáme dobrými stupňovitými vrtáky, protože rozdíl mezi nimi a vrtákem za 5 zlotých je pak vidět na každém otvoru.
Ladicí šrouby a ladění
Ladicí šrouby u našich bubnů jdou lehce a nedřou o obruč. Kotel je o chlup užší, takže se hrana pod blánou pěkně usadí. V praxi stačí utáhnout všechny šrouby prsty stejnou silou a buben už zpívá. Nemusíte ho ladit podle klavíru ani hledat tón u každého šroubu zvlášť. Ladění citem v prstech, metoda finger tight, je podle mě nejrychlejší. Funguje ale jen na bubnu, na kterém je všechno uděláno rovnoměrně.
Uvnitř kotle
Každý kotel v rámci ceny zevnitř naolejujeme a navoskujeme, aby dřevo mohlo dýchat a vlhkost zůstala venku. Ze stejného důvodu nikdo nenatírá dřevěný dům polyuretanem. Za příplatek to uděláme podruhé a buben sešroubujeme nerezovými šrouby, jaké se používají při stavbě lodí, místo levných černých šroubů, které začnou rezavět při prvním škrábnutí. Formálně jsou to volitelné příplatky, ale nerezové šrouby si u nás bere prakticky každý a dvojité voskování většina zákazníků. Není se čemu divit, s obojím je souprava v podstatě nezničitelná. Do každého kotle navíc vlepujeme štítek se sériovým číslem, podpisem člověka, který buben kontroloval, a jménem majitele.
Virbly
U virblů Modelu 1 oddálí vypínač strunky od blány o 14 mm. Běžný vypínač strunek je odtáhne zhruba o 7 mm. Těch pár milimetrů uslyšíte, když hrajete na virbl jako na tom. S mělkým vypínačem vypnuté strunky dál kmitají s blánou, bzučí v tichých pasážích a ozvou se při každém rimshotu. S hlubokým úplně ztichnou. Nejvíc to oceníte při nahrávání, protože takové bzučení už pak z mikrofonů nevyčistíte.
Povrchové úpravy
Bicí jsou podle mě na pódiu nejpůsobivější nástroj a je škoda je schovávat vzadu jako kulisu pro zbytek kapely. Proto nad povrchovou úpravou trávíme spoustu času. Barvu nám můžete přinést na jakémkoli vzorku a my ji namícháme podle spektrometru, tedy měřením, a ne od oka. Většinu barev nanášíme tence, v oleji a vosku, protože silná vrstva barvy kotel dusí. Buben má znít tak dobře, jak vypadá.
Za ta léta se u nás ustálilo pět stylů malování. Od roku 2020 děláme fade v oleji a vosku, tedy ruční stínování bez stříkání a bez laku, ve kterém barva postupně přechází do přírodního dřeva. Stejnou technikou nanášíme i jednolité barvy a nejčastěji si lidé objednávají matnou černou.
Nejvíc umění je v tom, čemu říkáme „maziajki“ (polsky zhruba čmouhy nebo mazanice). Malujeme je od roku 2022 štětcem a olejovou barvou. Na kotli zůstává pohyb ruky stejně jako na obraze, a protože k tomu nemáme žádnou šablonu, zatím nevznikly dvě stejné soupravy.
V roce 2024 přibyly lidové ornamenty, vlčí máky, chrpy a slunečnice na bílém fade, navržené jako vzor na látku a rozložené přes celou soupravu. V roce 2026 jsme začali stříkat airbrushem přes šablony kreslené v CADu, mimo jiné efekt fólie „oyster“, který napodobujeme lakem. Pátým směrem je klasický lak se sytými barvami, barevnými přechody a stínováním na bubinze, které vytáhne kresbu dřeva.
Kromě barvy si vyberete materiál kotle (javor, břízu, bubingu, ořech, akryl nebo kov, tedy měď a hliník, surové nebo uměle zestárlé), rozměr každého bubnu, druh a barvu kování a také inlay, tedy milimetrový proužek vlepený do drážky vyfrézované v kotli. Na kotli nebo na rezonanční bláně může být logo kapely nebo jakákoli grafika.
Filharmonie, armáda a raketa
V roce 2025 jsme postavili šestidílnou soupravu pro Varšavskou národní filharmonii (Filharmonia Narodowa) z evropského javoru o síle 4,8 mm, s ručním fade v oleji a vosku a bez jediné kapky laku. Právě kvůli této zakázce jsme vymysleli způsob leštění vosku, který vytáhne kresbu dřeva. O dva roky dřív vznikly dvě soupravy pro Polskou armádu: bílo-červená s intarzií vyfrézovanou do kotle a červená s uměleckou malbou. Obě mají na blánách ručně malovaný státní znak.
Nejzvláštnější materiál jsme dostali od SpaceForest, firmy z Gdyně, která pár kilometrů od naší dílny staví suborbitální raketu Perun. V roce 2024 k nám dorazila spalovací komora motoru SF-1000 a segmenty trupu prototypu, které se po startu už k dalším letům nehodily. Z komory jsme udělali virbl, z trupu basový buben. Byly to první bubny v Polsku vyrobené z konstrukce rakety. Takový kompozit před námi nikdo nástrojařsky neobráběl, takže úhel hrany, tloušťku stěny i uchycení kování jsme hledali zkouškami na odřezcích. Bubny zahrály na festivalu Sopot Molo Jazz Festival a v dubnu 2026 stály na pódiu III. Bubenického maratonu na Hudební akademii v Gdaňsku.
Kdo hraje na Polmuz
Na soupravách Polmuz se hraje v malých klubech i ve filharmonii. Krzysztof Klingbein (Belphegor) má javorový Model 1 se dvěma kopáky v saténovém černém fade. Paweł Osicki (Pogodno) a Klaudia Rucińska (Sinfonia Baltica) hrají na Model 2 Maple, Mariusz „Nosek“ Noskowiak z Blenders na akrylový Model 2 a Piotr Szpalik (Polish Metal Alliance) na Model 1 Maple s inlayem. Celý seznam i s kapelami a soupravami najdete na stránce Hrají na Polmuz.
Objednávka a péče po koupi
Souprava na zakázku začíná rozhovorem, po telefonu nebo v naší dílně v ulici Szczecińska 38 v Gdyni, kde si po předchozí domluvě můžete prohlédnout hotové soupravy a nahlédnout dovnitř bubnů. Stavba obvykle trvá jeden až čtyři měsíce, u náročnějších maleb až osm, protože ruční malování a voskování se nedá uspěchat. Průběžně vám posíláme fotky z jednotlivých fází, abyste viděli, jak váš nástroj vzniká. Kupujete přímo od nás, bez velkoobchodu mezi námi a vámi, a proto vám za tu cenu můžeme dát lepší komponenty.
Na kotel dáváme prvnímu majiteli doživotní záruku, na překližku i na kov, u všech modelů od 1 do 4. Na kování a stojany je záruka 36 měsíců, na akrylové kotle 24 měsíců. Náhradní díly máme na skladě, takže ztracený šroubek nebo prasklý lug pro vás znamená balíček od nás, a ne shánění něčeho, co zhruba pasuje.
Po koupi se dál bavíte s lidmi, kteří váš buben postavili. Pomůžeme vám vybrat blány, nastavit kování a naladit soupravu, děláme kompletní servis a v naší renovační dílně dáváme do formy i bubny jiných značek. Od roku 2006 nám rukama prošlo přes dvě stě bubnů. V Trojměstí také provozujeme půjčovnu bicích a dalších nástrojů na koncerty, svatby a nahrávání.
Tomasz Stukan
